Základy malé domácí výchovy
Malá domácí výchova štěněte
Máme doma štěňátko
K chovateli jedeme pro štěně v nejlépe ranních hodinách, aby se trochu zadaptovalo s novým prostředím. První den nezveme žádné známé, aby se pejsek řádně seznámil se svou novou smečkou. Necháme ho, aby se seznámil se svým okolím sám, do ničeho ho nenutíme, ukážeme mu pelíšek. Ani první den nesmí na místa, která bude mít zakázána. Asi po hodince, když už vypadá že se trochu sžilo s novým prostředím na pejska zavoláme jménem a ukázáním jídla ho nalákáme k misce, kam jsme mu mezitím připravili baštu. V prvních dnech se snažíme předložit stejné jídlo jako podával chovatel. Když pejsek vykonává loužičku na nesprávném místě, vezmeme ho, káravě okřikneme a odneseme na jeho venčící místo. Do 3 měsíců pejskovi nefungují svěrače, takže je to jako kdybychom se zlobili na malé miminko, že se počůralo. Když však vykoná potřebu správně, horentně ho chválíme. Pokud štěně bude první noc neklidné, je nejlepší dát pelíšek vedle postele a rukou k němu ho uklidnit.
Výchova štěněte
Odběr a příchod do nového domova je výhodné domluvit na dopolední hodiny (viz výše). Především můžeme strávit celý den s novým přírůstkem do rodiny a řádně ho prozkoumat. I štěně má celý den na to, aby se seznámilo s novým prostředím, zvyklo si na nové pachy a novou smečku, což oceníme obvykle v noci. Potrvá několik dní, než si zvykne na nové prostředí, nový domov a hlavně na nové lidi. Odtržení od své psí rodiny štěně ponese mnohem lehčeji, bude-li mít ve svém košíčku pokrývku, která si ještě udržuje pach jeho matky a sourozenců. Během prvního týdne výchovy k čistotnosti a k stanovení zásad chování budete pro svého čtyřnohého chráněnce potřebovat mnoho času. V prvním období potřebuje mladý psík mnoho klidu, ale je-li právě vzhůru, musíte být také vy dostatečně čilí a ostražití. Pokud spí, nikdy ho nenechte rušit dětmi. Mezi osmým a šestnáctým týdnem života se kladou základy úspěchu nebo neúspěchu výchovy štěněte. Buďte jemní, ale také důslední. Musíte už od prvého dne stanovit pevná pravidla hry, zřetelné povely pro jednotlivé úkony a také jasné postavení všech ke "smečce" patřících lidí vůči štěněti.
Další den už můžeme začít pomalu s výcvikem, kdy nejprve psa učíme na jméno. Připravíme si nějaké dobroty, ukážeme je štěňátku, zavoláme na něj jménem a přes pamlsky jej lákáme k sobě. Když přijde, pochválíme a odměníme ho a součastně mu stlačujeme zadeček, aby si sedl. Příště ho můžeme obdobným způsobem lákat na hračku a za odměnu si s ním pohrát. Když pejsek radostně přichází, slyší-li své jméno, dáváme za jméno povel ke mně.
Později psa učíme na povel sedni - postavíme se čelem ke psu, dáme povel sedni, můžeme si pomoci pamlskem či hračkou, kterou mu držíme za hlavičkou tak, aby ho to nutilo zaklonit hlavu, druhou rukou mu stlačíme zadeček a opět následuje veliká pochvala. Pokud pes ovládá i povel sedni, můžeme začít povel lehni. Předstoupíme před psa a dáme povel sedni, pak vezmeme pamlsek či hračku a položíme jí na zem před psa za povelu lehni, zadeček přidržujeme u země, aby se pes nezvedl. Povely učíme pomalu, aby si je pes dobře zažil, nemá cenu ho učit vše naráz. Na výcvik máte spoustu času a je dobré jednotlivé cviky každý den opakovat. Pamatujte, že v tomto věku je to výchova hrou, takže psa netrestáme a nedáváme povely, pokud si nejsme jistí, že pes cvik provede. Učíme ho cviky, když jsme sami a není v dohledu nic, co by mohlo rozptylovat jeho pozornost. Netrápíme ho dlouho pokud cvik splní, neopakujeme ho, aby se pes na cvičení těšil.
Čím více pobýváme se štěnětem i s dospělým psem, čím více se mu věnujeme, čím více k němu hovoříme atd., tím více je nám oddán. Při každé příležitosti štěně i psa pohladíme. A když se v pocitu příjemnosti a z vděčnosti k nám tulí, hladíme jej po hlavě, po hřbetě od hlavy k ocasu, šimráme jej za ušima, na kořenu ocasu nebo jej jemně poplácáme. Naše laskání musí ve psu vzbuzovat příjemné pocity, nikoliv bolestivé. Proto naše laskání musí být vždy jemné a něžné. Když k nám přijde pes o své vůli a tlačí se k nám v touze po laskání a po teple naší ruky, musíme jej pohladit, i když nám jeho lysání z nějakých důvodů v tom okamžiku není zrovna vhod. Pochvalou neskrblíme, psa chválíme za každý jen poněkud uspokojivý výkon. Nestačí však chválit jen až po výkonu, nýbrž musíme umět pochválit již při prvních náznacích provedení žádaného výkonu. Tak např.- přivoláváme psa, který běží k předmětu, jež upoutal jeho zájem. Jakmile uslyší náš povel, zarazí se v běhu. Nevíme ještě, zda poslechne, ale již v tom okamžiku jej pochválíme. Pochvala, která vždy doprovázela přibíhání psa, zapůsobí. Pes se otočí a běží k nám. Přirozeně jej znovu povzbuzujeme chválením. Neuškodí, jestliže odměníme výkony svého psa pamlskem, zejména jestliže poslechne, i když na něj působí silnější rušivé podněty. Nicméně nesmíme být zase v rozdávání pamlsků příliš štědří. Pamlsek by ztrácel svoji účinnost i význam. Skloníme-li se ke štěněti, začne na nás vyskakovat a bude se snažit olíznout nám obličej. Neboť olíznutím tlamy vůdce smečky ve volné přírodě projevují členové smečky svou podřízenost. To je vrozeno každému psovi a projevuje se již u štěněte. Jako pamlsky se nám osvědčila jednoduchá malá granulka ze štěněcího krmiva nebo kousek piškotu.
Čistotnost: Berte štěně ven hned po probuzení a za nějaký čas po jídle a kromě toho vždy, když je neklidné. Když štěně vykoná svou potřebu na správném místě, nadšeně je pochvalte. Když se mu v bytě stane malér, v žádném případě je nesmíte trestat jinak než slovem "Fuj", všechny tresty, které štěně postihnou jindy než bezprostředně po činu jsou škodlivé. Hned je vyneste ven a pokud se zde vyvenčí, pochvalte je. Venku pro štěně najděte chráněné místo. Ideální je rychle dosažitelný kout zahrady. Vyhledejte však několik různých míst, aby psík neměl dojem, že může svou potřebu vykonávat jen tady a nikde jinde. To by pak vedlo ke zvyku a na vycházce jinou cestou by se štěně nevyvenčilo, zato doma by potom vyrobilo loužičku.
Setkání s jinými zvířaty: Je důležité, aby štěňata získala při setkání s jinými zvířaty dobré zkušenosti. Jsou zvědavá takže jdou důvěřivě ke každému jinému stvoření. Pokud je mírumilovné, je to dobrý předpoklad oboustranné snášenlivosti, která se někdy může vyvinout i v přátelství. V každém případě se zvířata musí k sobě přibližovat klidně, pomalu a bez lidského zásahu. Pokud zvířata společně bydlí v domě, je velkou výhodou, když jsou obě mladá a oběma se dostává stejně pochvaly, pamlsků a mazlení, takže mezi nimi nevzniká žádné soupeření. Neberte štěně do náručí, když se na ně rozeběhne jiný pes. Dospělí psi jsou vůči štěňatům ohleduplní. Ani velký a málo přátelský pes štěněti nic špatného neudělá. Leckdy naopak mladý psík zneužívá dobromyslnosti svých dospělých příbuzných. Vzácnou výjimkou jsou někteří psi, kteří se následkem nedostatku styků s jinými zvířaty v období socializace nenaučili správným vztahům k sobě rovným zvířatům. Tito psi znamenají pro vaše štěně skutečné nebezpečí. Pokud není pes naprosto poslušný, nepokoušíme se ho přivolávat při seznamování s jinými zvířaty. Neposlechne-li, trpí tím poslušnost. Poslechne-li však a běží k nám, považuje druhé zvíře toto vzdalování za projev strachu. Doběhne a popřípadě napadne našeho psa.
Procházky: Mladý pes musí mnoho běhat. Dlouhé tratě by jej však mohly zpočátku příliš unavovat. Plně zatěžovat jej můžeme teprve ve věku půl druhého roku, protože tehdy je úplně dospělý. Vycházky jsou pro psa rozptýlením a možností získat nové podněty. Pes držený pouze na zahradě časem otupí. Má-li pes dostatek pravidelného a vydatného pohybu, je i v městském bytě spokojen. Lépe je jít se štěnětem denně třikrát na kratší procházku, než jednou na procházku dlouhou. Při dlouhotrvající procházce se může příliš unavit, i když vsouváme chvilky odpočinku.
Povely: Pes má výborný sluch. Není proto důvodu, abychom na něho křičeli nebo silně pískali. Dáváme-li povely hlučné, příliš hlasité nebo pískáme-li na psa silně, nedocílíme tím, že by nás spíše poslechl. Vychováme psa k nedoslýchavosti a nepozornosti. Pes si osvojí jen tzv. tvrdý apel, což je špatně. Povely neopakujeme, neboť čím úporněji zacházíme s povely, tím více si zvyká pes na jemný apel. Pes má poslechnout na prvý povel, na prvý pokyn, na prvý hvizd. Při nácviku dáváme tišší a tišší povely. V dalším vývoji výcviku stejně přecházíme k nahrazování slovních a sluchových povelů povely zrakovými (nejdříve povel sluchový doprovodíme upažením a připaření ruky, po čase ho již nemusíme vyslovit a jen ukážeme apod.). Praktickým opakováním cviků poslušnosti a používáním jich při procházkách docílíme posléze naprosté poslušnosti. Nikoliv křičením, bitím a tresty. Nejlépe je v tomto směru vyhledat vhodnou psí školku, kde je možno pejska i socializovat s vrstevníky.
Štěně prožije převážnou dobu dne střídavě hraním a spánkem. Je proto nutné opatřit mu řadu „pomůcek“ ke hraní a pokud se mu dostane do tlamky něco „nepatřičného“, okamžitě ho napomenout razantním „fuj“ a v zápětí mu dát něco, co kousat může. Pokud by si s Vámi v zápalu hry hrálo štěně příliš razantně a silně kousalo, stačí vysoko a naříkavě vykviknout jako jeho štěněčí sourozenec a ono již ví, že toho má nechat, protože „to bolí“.
Každé štěně s radostí okusuje či ožižlává ruku, štěně nemůže přinést květiny či obejmout a tak vyjadřuje city ožižláváním. Právě při hravém okusování ho můžete naučit jemnosti a zamezit aby v budoucnu kousalo. Když vyzývavě zamáváte štěněti před tlamkou, je to pro něj něco jako výzva ke kousnutí, je to stejné, jako kdybyste nabídli dítěti koláček a pak se zlobili, že ho snědlo. Když štěně vezme zlehka ruku do tlamky a začne ji olizovat, říkejte tichým hlasem "jemně", když Vás chytí zkurta, nechte ruku bezvládně klesnout., pro mnoho štěňat je ruka, která nereaguje a nehýbe se, nezajímavá. Pokud to nestačí, zkuste zakňučet jako štěně v nesnázích. Okamžitě ho převeďte na jemné zacházení a nabídněte hračku, bude pro něj zajímavá, když ji hodně promnete v dlaních a nanesete na ni svůj pach, nebo pokud je "pískací" či se o ni budete přetahovat.
Se psem nikdy nezacházíme hrubě. Čím méně psa trestáme, tím větší vliv na něho případně trest vykoná. Ale když již musíme psa trestat, tedy vždy ihned po činu. Jediný možný trest je důrazné napomenutí. Nikdy není dobré používat jméno ke kárání, tj. ne Alíku fuj! ale jen Fuj! Jméno se má vždy použít jen k pozitivním věcem a k pochvalám. Nikdy nelákáme k sobě psa lichotivými slovy, ukazováním pamlsku apod. proto, abychom jej dostali do své moci a pak potrestali. Raději jej jen uvážeme, aby se předešlo tomu, že by pes pomyslil raději na útěk. Když psa uvážeme, netrestáme jej, ale připravíme obdobnou situaci, abychom jej mohli potrestat při činu. Nejsme-li si jisti, zda chování psa zasluhuje potrestat, raději psa netrestáme. Jeho chování však pomineme mlčením. Když se pes, který se někam sám rozběhl, vrací, přivoláme ho, při přibíhání jej povzbuzujeme a když přiběhne, přijmeme ho jako obvykle, tj. pochválíme jej a pohladíme. Pes musí i v takových výjimečných případech upevňovat svou zkušenost, že se mu po přiběhnutí nestane nic zlého. Poslechl přece na zavolání. Je třeba, abychom umožnili psovi, aby žil pokud možno přirozeným životem a abychom neusměrňovali jeho život nevhodně, a proto nesprávně. Nechceme-li, aby se naše štěně zkazilo, musíme mu umožnit, aby poznalo nejen své prostředí, ale i bližší a vzdálenější okolí, aby přišlo do styku a poznalo lidi, věci i zvířata.
Vývoj psa v prvním roce života
Fáze sociability (8. až 12. týden)
U štěňat narůstá sociální aktivita, vzájemná agresivita mezi sourozenci se stupňuje. Štěně, které v tomto období tráví většinu času pouze mezi svými vrstevníky, prohlubuje vazbu na příslušníky „svého druhu“, učí se řešit situace v rámci vlastních pravidel vnitrodruhového soužití. Pokud nemá štěně v tomto období dostatečný kontakt s člověkem, vazba k člověku se oslabuje. V tomto věku štěňata ochotně přijímají člověka jako partnera při hře a uznávají jeho nadřazenost. Dostatečná péče a čas cíleně věnované v tomto období štěněti vytváří potřebné předpoklady nejen pro další rozvoj psa, ale i jeho orientaci na člověka.
Fáze sociálního uspořádání (4. měsíc)
Štěně si začíná budovat postavení ve smečce, začínají se výrazněji projevovat rozdíly v temperamentu a povaze psa.
Fáze uspořádání smečky (5. až 6. měsíc)
Štěně si upevňuje vazbu na smečku (svého člověka, ostatní členy), ověřuje své postavení, učí se spolupracovat s člověkem a podřizovat se jeho vedení. Nutný je proto těsný kontakt se psem, prvek spolupráce a získávání si přirozené autority (vedením, výchovou, formou her, zaměstnáním psa apod.).
Puberta (obvykle 6. až 7. měsíc)
U štěněte se začíná projevovat sexuální chování. Nástup je ovlivněn fyziologickým vývojem každého jednotlivého psa. Prohlubují se získané, především sociální dovednosti a zkušenosti z předchozího období. Štěně si ověřuje své schopnosti, testuje ostatní členy smečky a snaží se vylepšit své postavení. Ve vztahu k člověku v tomto období je pro psa důležité jasné vymezení sociální hierarchie. Citlivý přístup k mladému psu a porozumění jeho chování je namístě. Nelze ale opomíjet, že chování psa v pubertálním a postpubertálním období nese určité rysy sociálně expanzivního chování.
Socializace psa !
Pro každého psa je "období socializace" velice důležité a v té nejintenzivnější formě by mělo probíhat v období mezi 7 - 12 týdny jeho věku. (Výjimečně do 16 týdnů). Jedná se o období, které ve větší míře ovlivní chování daného jedince v následujícím životě a zdůrazní jeho osobnost. Se socializací je možné začít i později (většinou z důvodu nápravy chování dospělého psa, u kterého byla socializace podceněna nebo z důvodu zakoupení již podstatně odrostlejšího štěněte od nezodpovědného chovatele, který socializaci štěněte, o kterém věděl, že půjde do jiných rukou, nevěnoval pozornost). Každopádně čím později se se socializací začne, tím zdlouhavější a náročnější to bude a navíc se většinou zcela nedosáhne kýženého výsledku. Proto uvedených šest týdnů má opodstatněný význam, který nelze ani při nejmenším podceňovat.
Socializaci předchází i jakési "období vtiskávání", což se děje výhradně u chovatele. Toto období probíhá do 7 týdnů věku štěněte a o zdárný vývoj štěněte se musí starat chovatel. (I proto je důležité při výběru štěněte hledat dobrého - starostlivého chovatele). V tomto období se začleňuje štěně do hierarchie, učí se, jak se chovat k ostatním psům (sourozencům). Chovatel by měl štěňatům poskytnout co nejrozmanitější prostředí s různě barevnými, velkými a zvukově zajímavými věcmi. Každopádně by štěňata v tomto období měla přijít do velmi častého a úzkého kontaktu s lidmi různého věku. Protože období vtiskávání je pro vyrovnanost povahy psa stejně důležité jako období socializace, mělo by štěně do 7 týdnů zůstat u chovatele, resp. mezi ostatními štěňaty a ve vlivu své matky-feny! Pouze v řídkých případech je možné doporučit odebrání štěněte o týden dříve. Je-li chovatelem období vtiskávání správně pojato, je štěněti dán důležitý základ vyrovnaného chování k okolí. Dále vše záleží na socializaci a výchově (příp.výcviku) u nového majitele.
Pes označený jako nesocializovaný nebo málo socializovaný, nevhodně či nepřiměřeně reaguje na běžné situace a věci. Trpí nejen jeho nervová soustava, tedy on sám, ale také majitel a okolí. Nevhodnou reakcí může být jak nepřiměřená bázlivost, tak agresivní chování, které většinou pramení ze skrytého strachu. Pes, který neví, jak na vzniklou situaci reagovat, reaguje pudově (útěkem) či "zkratově" kousáním. Takový jedinec je nebezpečný svému okolí i sám sobě (např. při útěku jej může srazit auto či se může ztratit). Každý majitel psa by měl věnovat socializaci svého psa maximální pozornost. (Měla by to být jeho povinnost). Pokud socializaci a základní výchově nechce nebo nemůže věnovat svůj čas, neměl by si psa pořizovat, protože trpět nakonec budou všichni. Socializací rozumíme seznámení psa se světem, tedy s různými zvuky, věcmi, živočichy, ale také situacemi. Socializace není vyjádření jediné činnosti, ani ji není možné přesně definovat. Výrazně se prolíná a jde ruku v ruce s výchovou štěněte, ale stejně jako u výchovy a výcviku, je i u tolik omílané socializace důležité znát alespoň základní fakta a pravidla.
Je důležité štěně seznamovat s novými situacemi, neznámým prostředím, věcmi. Vždy postupně a zásadně na vodítku, případně (ale výjimečně) v náruči. Nikdy se nesmí stát, že by štěně před něčím ustrašeně uteklo či získalo špatnou zkušenost! Ve štěněčím věku mají takové negativní zážitky až příliš velký význam a často v dospělosti vyústí v nevhodné chování a to nejen v kritických situacích. Štěně musí získat zdravou důvěru k věcem, situacím, různému prostředí, zvířatům i lidem, i když se jedná o psa, který bude mít za úkol hlídat dům apod.. Právě výborně socializovaní jedinci, znalí i reakcí a chování lidí, jsou nejlepšími hlídači, protože je nic nepřekvapí a jsou si vědomi své neohroženosti.
Jestliže se štěně bojí a má snahu utéci, je nutné nenásilně a s citem pro vzniklou situaci štěně přesvědčit, že to, čeho se bojí, je jeho "přítel" - nic mu neudělá. Vždy se chovejte k věci, situaci apod. (ať je reakce štěněte jakákoliv) s naprostou samozřejmostí - "jako by se nic nedělo". Nikdy psa neuklidňujte a neberte do náruče jen z důvodu, aby jste ho utišili, stejně tak je krajně nevhodné zvyšovat hlas či štěně trestat. Protože potřebujeme, aby pes vše kolem bral jako "samozřejmost k životu patřící", musíme se chovat tak, jak by jsme chtěli, aby se choval náš pes. Díky chlácholení či křiku se štěně jen utvrdí v tom, že jeho obavy jsou na místě, neboť i jeho páníček se nechová "normálně". Špatnou (byť pochopitelnou) reakcí majitele psa, kterého něco vystrašilo, je také rychlé vzdálení se od "dané věci", či naopak nucení psa se "toho" dotknout. Zde platí staré známé: "ideální je zlatá střední cesta". Pokračujte tedy tak, jak jste měli původně v plánu a chovejte se zcela přirozeně. Pokud se štěně vzpírá a nechce jít nebo naopak chce jít rychleji apod., nebojte se použít i silnější zatáhnutí za vodítko. Jakmile se pes uklidní, můžete ho "zběžně pohladit", ale nikdy jej důrazně nechvalte či neodměňujte, aby nepochopil, že se opravdu "něco hrozného dělo". Daleko vhodnější je hra se štěnětem, kterou však musíte praktikovat častěji, než jen v momentě, kdy štěně překonalo (či překonává) strach.
Jestliže má štěně snahu očichat si věc, které se bojí, dejte mu čas a umožněte mu to. Každopádně je nutné si uvědomit, zda se nejedná o věc, která mu může ublížit (nastartovaná motorka - pozor na horký výfuk, štěkající pes za plotem - hrozí pokousání štěněte). Stále mějte na paměti - žádná špatná zkušenost, protože se z vašeho psa má stát vyrovnaný, kamarádský, ale zároveň neohrožený jedinec. Přesto i u "špatných zkušeností" existují výjimky. Ty se vztahují spíše již k výchově, kdy štěně chce udělat to co nesmí. Jako špatnou zkušenost je možné považovat např. rozběhnutí se za kočkou - prudké škubnutí za vodítko = špatná zkušenost, požírání odpadků z trávníku - zarachotí vedle něj odhozený svazek klíčů či plechovka s kamínky = špatná zkušenost.
Seznamujte - nechejte hladit své štěně nejen lidmi různého věku (je však vhodnější nepodporovat přílišné mazlení s nimi a krmení dobrotami, což by mohlo vést k obtěžování každého kolemjdoucího a u některých jedinců i k narušení silné vazby psa a jeho pána), ale také vyhledávejte z důvodu seznámení a dovádění podobně stejně stará štěňata a hodné dospělé psy. Pokud je váš psík maličký a tenkých kostí, nezapomeňte na přílišnou hmotnost některých dospělých psů, se kterými si má váš psík hrát, aby nebylo ohroženo jeho zdraví. Vyhledávejte místa s koncentrací různých domácích a hospodářských zvířat a případně za pomocí vodítka usměrňujte jeho chování. Choďte do lesa, aby se vaše štěně seznámilo s pachem divoké zvěře a naučilo se, že i v lese se musí ovládat a být ovládáno. Nevynechejte různé nádražní haly, panelové domy, výtahy, jízdu autem, autobusem, vlakem, postupně vyhledávejte místa s větším a větším počtem sem a tam se pohybujících lidí, samozřejmostí je návštěva u veterináře, ale také uvázání štěněte na malou chvilku u obchodu, zvedání do náruče i "cizí" osobou…, doslova vyhledávejte nové a nové věci a situace, aby v pozdějším věku nemohlo vašeho psa nic zaskočit. A hlavně nezapomeňte, že čas letí, a že ze štěněte velice rychle vyroste dospělý pes.
Důležité pro zdárný vývoj štěněte, jeho ovladatelnost a vazbu na svou rodinu, je volný pohyb bez vodítka. Jistě na první pohled vypadá složité skloubit připnutí štěněte na vodítko a seznamování s novými věcmi a situacemi a volný pohyb štěněte bez vodítka. Ovšem není to až tak těžké, jen je nutné mít alespoň trochu cit pro situaci a štěněti se opravdu věnovat - nespustit z něj oči. Využívejte této nutnosti volného pohybu co nejčastěji, ale pouze v místech, kde si to můžete dovolit, kde štěněti nehrozí nebezpečí a kde již štěně alespoň jednou či dvakrát bylo a nemůže se ničeho vylekat. Každopádně denní poměr volného pohybu štěněte a jeho vedení na vodítku by měl co do množství mluvit ve prospěch volného pohybu (volný pohyb v bytě či na zahradě se nezapočítává)!
